Tak blízko tvého objetí...

Ehm ehm... Zdravím :)

Jak se pořád máte? Já vím, moc sem nepíšu, ale ubývá nálada :(

Dneska jsem zase nervila. Všechno mě sralo. nakupování. Lidi. Všichni. Všechno. Vylívala jsem si zlost. Opět.

Teď, místo toho abych se ráchala na bazéně sedím u počítače, čumím do blba, pařím Sims a přemýšlím.

Já vím, mám co jsem chtěla. Věděla jsem to. Dopustila jsem to. Tak co zase chci.

Jsem unavená. Jsem jiná. Jsem špatná. Jsem nudná.

Měla bych se vzpamatovat. jsem moc vázaná. Moc omezená. Ale můžu za to překvapivě já. Vynechat pár věcí, věnovat se jiným.

Proč jdou všichni lidi jak ovce za sebou? Proč jsem ta černá já? Proč jsem to já, která vybočuje z řady? A proč to stádo o sobě nedá vědět? Všichni mlčí. Je jim to jedno. Neprojeví se.

Mám náladu na nic. Měla bych sesmolit něco srozumitelnýho, ale copak to jde?

Mějte se alespoň vy líp než já.

Takovejhle článek jsem napsat nechtěla. Prsty samovolně běží po klávesnici. Tady jsem skončit nechtěla.