Čágo bello bejci. Dneska byl ... vyváženej den :D. Ve škole sme psali SCIOtesty. Nuda na entou nebo ještě dál, kraviny. Moje logický myšlení utrpělo ujmu na zdraví. Jediná výhoda všeho toho nesmyslu byla, že sme neměli blbý hodiny a šli jsme brzo na oběd, kterej nebyl překvapivě kut. Takovej blevajz. Zlatá hrachová kaše! Vodpoledne sem pak prožila s Cukrem. Bylo fajn mrznout v parku na lavičce, číst si trapasy z CG! - musím ale poznamenat, že některý měly šťávu :D... Taky příběhy. Ujetý, vymyšlený, bez happyendu, ze života a prostě tak. Najednou mi došlo, že vlastně vím co chci. A jak chci aby to bylo. Problém je, že se to bojím říct. A domluvit se. Potkat blbce mýho dosavadního života (očekávám, že se najde větší) byla třešinka na dortu. Magor na entou a vůbec se nezměnil. Heslo: "Nenápadně a nasrat!" Neřešit, toť mé heslo. Zejtra máme první hodinu tělák. Buď mi umrznou hnáty nebo exnu při pohledu na naší milou paní učitelku, která mě dokáže složit šedesátkou a skokem do dálky. Třicátýho bude pálko a já stále nevím, jestli mám jít. Fakt-že se nebojím, ale nevím co tam. Ledaže... No nic :D... Jdu prozkoumat co budu muset na zítra udělat do školy. Mějte se a řepte se (smějte :D)