Dead hope...

Nějak mi připadá, že žiju stereotypem. Měla bych konečně začít něco dělat a změnit to. Všechno! 3 měsíce sem byla úplně divná a vím čím to bylo. Korát sem nepochopila... Nepochopila jsem sebe. Snažila jsem se zapomenout, ale... jasně že to opět nevyšlo! Co sakra na něm je?!? Je to už rok a pár drobných a sem jak malej Jarin (holky co mě znaj prosím nekomentovat :-D).
Dneska se mi zdálo něco hodně divnýho. Byl to takovej flashback. Vrácení do minulosti. Ráno sem se probudila, zpocená jak pras a pak sem o tom hodně přemýšlela. Bylo to jako kdybych se na celý to jen dívala, ta hlavní postava byl někdo jinej. Jenže.... Jí to vyšlo. Mě ne....
Sem srab. Bože potřebovala bych fakt přetáhnout, aby se mi přeplo v hlavě na správnou frekvenci. Mohlo mi to dojít hned a nemusela bych o tom psát za rok. Jenže teď už je pozdě...
Pardon, ale potřebovala sem se z toho vypsát. K tomu taky tarzanice.pise.cz slouží :-D...