Malej...

To, že jsou šťastní i ostatní, Vám dojde až když Vy jste nešťastní!

Dneska sem koukla na video z mýho dětství. Začínalo, kterak sem měla jeden rok a hned sem se spálila o svíčku z dortu. Řeknu vám, kdy sem se na to koukala, vůbec mi nedocházelo, že ten malej pidižvík sem byla já. Že to malý neviný mimčo sem já. Prostě že to stvoření, co tam sedělo, chodilo, plácalo kostkama, hrálo si s piškotama (sypalo si je pod zadek), breptalo, ječelo, ukazovalo "jak je Deniska už veliká" sem pořád já. A tak sem koukala a docházelo mi, že bych to vrátila. Byla bych batoletem, jehož starosti tkví v tom, kde má dudu, že má hlad a další potřeby mimča. Žádný problémy, co jsou teď. No nechme "co kdyby" a pojďme se pobavit ↓

• moje první fotka z porodnice, mohly mi být tak dva tři dny

A nebudu Vám sem dávat můj vývoj

• tu máte asi nejaktuálnější z poslední doby, kterak z takové příšerky vyrostla příšerka ještě větších rozměrů