REPORT: Stanování 2008 !!!

Kdy, kde, kdo?
6.8.2008 - 9.8.2008
Dubicko - zahrada
No přece MY !!! :)

VAROVÁNÍ: Tento článek obsahuje nevhodné fotografie pro děti do 15 let (nám s Lenkou je 14).
POZNÁMKA: Report psán z pohledu Tarky :P

Chcete číst dál??
.
.
.
.
... to bych Vám snad ani nedoporučovala, ale budiž :)

----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Byla středa. Fajn slunečnej den. Celkově i horko. Dodívala jsem se na netu na Ztracený a jela ke škole, kde byl sraz. Samozřejmě sem přijela pozdě a soudružky už tam čekali. Musím říct, že jsem měla strach, co se bude dít. Neřešte proč, to sem nepatří. Nasadila sem úsměv ála americkej. Po přivítání "šup šup a jedem" jsme narazily hrnce (rozumějte helmy) a vyrazily jsme směr Dubicko. Nejdřív jsme se nemohly rozhodnout kudy vlastně pojedeme. Jelikož nám bylo vedro, zvolily jsme v Třeštině cestu "kratší, ale kopečnatější ". Po neslušně středních kopcích, kdy z nás lil pot jsme konečně uviděly tu vytouženou ceduli - Dubicko. A pak už to byl kousek.
Po otevření branky na nás zíral Čak (pes). Shini vykřikla "Pocéééém tyyyyyy!" a hned se s Čakem vyváleli v trávě. Musím říct, že Čak měl obrovskou radost, že s ním někdo válí sudy. Po chvilce mi došlo, že Čak je vlastně Chuck a Lenka byla šťastná, avšak pořád mi říkala, že je to Čak, stejně jako shini ↓

Přesunuly jsme se do domu. Lokly si pití a už nás shini táhla k DVDčku, aby mohla pustit Nightwish. Century Child se zdála jako jasná volba. Při fajn hudbě jsme se rozhodly něco dělat. A proto jsme na střídačku jedly, luštily osmisměrku a shini dělala kraviny s Čakem. Pak si ale našla jinou zábavu. Sednout si do židle-nežidle. Vskutku zajímavý pohled :) ↓

Poté jsme se sbalily a šly si koupit nanuky. Po tom, co holky sáhly po mrožovi v bílé čokoládě jsem se rozhodla netrhat partu. Při konzumaci v altánku jsme se seznámily s obyvatelem naše obydlí. Avšak když přijel tatínek shini nevysolil na nás "Jestli nechceme slyšet nějakou anekdotu" nýbrž nám pověděl, co všechno nakoupil.

Pak jsme se vydaly do lesa. Strastiplná cesta přes hory, doly, černej les a střelnici se změnila v juke-box. Rozumějte tomu tak, že za 2 ostružiny, které jste vložili juke-boxu (mě a Lence) do pusy jste si mohli vybrát písničku. Nějak ale měl juke-box poruchu a tak shini neslyšela jedinou písničku, jen jsme sežraly ostružiny. A pak.... Jsme našly první strom s pryskyřicí. Vymyslet, že vyrobíme pochodeň byla otázka okamžiku. A tak jsme začaly hledat. Negativní jevy začaly působit a tak se stalo, že jsme nemohly žádnou najít, až pak.. Sem objevila poklad. Moc moc moc moc pryskyřice na jednom stromě a tak jsme se shini hrabaly a dloubaly a nasbíraly jsme 2 plný lopuchy jelikož jsme neměly tašku. Zatím Lenka objevila smůly ještě víc. Přesunuly jsme se za ní a už to bylo. Holky se od stromu nechtěly hnout. Sluší se poznamenat, že byly jako prasátka, když už hrabaly i rukou. Já jenom klackem. Jako jediná jsme měla čisté ruce a tak jsem to mohla zdokumentovat. Na následujících fotkách uvidíte dobývání pryskyřice, ruce Lenky a shini a celkový úlovek ↓

Když jsme došly z5 na naše výchozí místo (zahrada), tak jsme se po vydatné svačině rozhodly postavit stan. Shini táta začal hledat potřebné kusy. Řeknu vám, při té stavbě sem si myslela, že budeme spát pod širákem. Ale nakonec z něčeho takovýho vznikl stan. Nechaly jsme si ho tak jak byl, aby jsme měly potřebné místo. Nanosily jsme podklady, jelikož jsme neměly ložnici, a pak peřiny a polštáře jelikož jsme měly jeden spacák, do kterýho jsem se vešla jen já se shini. Pak ještě naše saky paky a bylo to. A pak.... Začala polštářová bitka. Musely jsme si toto nové prostředí občínout a tak jsme lítaly po stanu jak střelený. Polštáře byly fajn, dobře se něma házelo. Přišla shini babička a radši jsme toho potom nechaly. No a pak jsme se šly opět najíst a osprchovat. Byl to náročnej první den, ale ještě zdaleka nekončil.
Kolem jedecté hodiny jsme se rozhodly zalízt do stanu. Navlečený jsme byly jak medvědi. A tam jsme kecaly a dělaly blbosti a kecaly a zapalovaly svíčky. Hned první noc na mě vylezl pavouk, byla sem v šoku. Pak se to poddalo. V jednu, kdy jsem pomalu vytuhovala a usínala se holky rozhodly jít se projít. Vzaly jsme teda mega baterku, která teda už moc nesvítila a šly. Nejdřív jsme došly jen k tomu jak se vlízá do lesa, totiž na políčko. Bylo hóódně moc hvězd. Jenže... Neměly jsme dalekohled. Tak jsme se pro něj vrátily na zahradu. Shini se vplížila do domu a vzala dalekohled. O5 jsme se vrátily na pole a pozorovaly. A teď nuž nevím kdo dostal ten šílenej nápad jít na Hosenu (vodní plocha). Slezly jsme z pole a šly po silnici. Shini pořád opakovala, že tady někde ta cesta musí být, tady někde musí být. Nojo, to by byla, ale z vybitou baterkou se vážně těžko hledá cesta v kukuřici. Když už nás to přestalo bavit, zalezly jsme do první vyšlapané cestičky. Před vstupem nás ještě shini varovala, že tam jsou divočáci (pozor - neplést s kliďákama ;)). A proto jsme se chytly za ruce a šly jako provaz v pořadí shini, já, Lenka. Dost sem se bála. Kukuřice byla všude. Lezla nám do ksichtu, zakopávaly jsme o ni. Lenka začala i s tím, že už ty divočáky slyší. A pak jsme konečně vylezly. Po cestě-necestě, kdy jsme si neviděly ani na konec nosu jsme došly k Hoseně. Tam jsme si za kvákání žab lehly a čuměly na nebe. Pak začaly padat hvězdy. Jedna za druhou. Bylo to moc fajn. Jelikož nám se shini byla zima, rozhodly jsme se udělat sendvič. Rozumějte tomu tak, že máte mikinu s velkou kapsou a do ní nastřídačku nacpete 4 ruce. Lenka sendvič odmítla dělat. Kolem třetí hodiny raní jsme usoudily, že by jsme měly jít spát a vydaly jsme se na cestu ke stanu. Už ale ne kukuřicí, ale po cestě a po silnici. Zalezly jsme do stanu a v tu chvíli jsme byly tuhý...
Druhý den, vlastně stejnej den, co jsme byly na Hoseně jsme se probudily v 9. Holky už byly vzhůru a vejraly na mě jak na blba. A pak se to stalo... Shini oběvila pavouka. Chtěla ho zabít, ale utrhla mu nožičku, která se začala cukat a tak toho pavouka přenesla naproti nám blíž, aby jsme ho mohly podrobit anatomickému výzkumu. Pavouk ještě ztěží žil a nám se líbilo jak mu cuká nožička ↓

Shini se najednou zachtělo dělat fotky po ránu. Pár Vám jich sem dám, nu což, každej jsme nějakej :). Nakonec nám do stanu vlezl Čak ↓

A potom jsme se už jenom válely a vymýšlely, co budeme dělat odpoledne. A najednou se stalo, že začala bitka jako hrom. Dva zápasníci - já a shini. Fotograf - Lenča. Zápas byl dlouho nevyrovnanej, načež jsme se rozhodly pro remízu. Pár fotek zde, myslím, že jsou naprosto vystihující ↓

Nakonec jsme šly ještě nahoru do baráku si kreslit a poslouchat Simple Plan. Kreslily jsme tam různě, Lenka nápisy, já kraviny a shini Davida. Její výtvor je zde ↓

Pro odpolední program jsme se rozhodly poctít svou návštěvou Bagr (vodní plocha). Shini se na to vykašlala a my s Lenkou jsme hupsly do plavek. Ještě jsme si daly heslo, že kdo bude mít žízeň bude řvát "Stinco". Po příjezdu jsme zjistily, že voda je absolutně ledová. U břehu si však hrála malá holčička se kterou se shini dala okamžitě do řeči. A tak to dopadlo tak, že nás se shini ta malá na střídačku polívala svou malou konvičkou. Lenča se radši držela v povzdálí. Vrcholem všeho bylo, když ta malá u toho brblala "Zavři oči, broku". Pak jsme se rozhodly ještě zajet na Hosenu se vykoupat. Shini však po cestě nadávala jelikož v batohu nemohla najít zvonící mobil. Nakonec se na to vykašlala a skočila do Hoseny. My jsme se už nechtěly vyzouvat a tak jsme zůstaly na břehu.

Po příjezdu jsme se zase najedly a začaly sesbírávat věci k Moravě, kam jsme měly namířeno, aby jsme mohly vyrobit pochodeň. Vyjely jsme bez baterky, za to s klackem a pár krámama. Místo, kam nás shini chtěla vzít jsme samozřejmě nenašly. A tak jsme se usídlily kus od nějaké vody asi na poli. Kolem furt jezdil nějakej týpek shrabovat seno a my jsme si myslely, že nám už vynadá, že jsme na cizím pozemku a on nic. Tak jsme nasbíraly velikou kupu dřeva a udělaly ohínek. Do plechovky jsme nacpaly pryskyřici i s lopuchama, ve kterých byla zabalená. Strčily do ohně. A najednou to začalo smrdět, vyndaly jsme to jelikož nám došlo, že ty lopuchy začaly hořet. Shini začala dělat ohnivou show. Plameny lítaly na všechny strany. Nakonec jsme ji přece jenom nějak roztavily a postupovaly jsme dle návodu shininýho tatínka. Omotávaly jsme a namáčely a tak pořád dokola. Až byla najednou pochodeň hotová, dřevo spálený a všude tma. Rozhodly jsme se ale, že pochodeň zapálíme někde jinde než tam, takže jsme všecho vydatně polily naložily pochodeň, sbalily věci a vydaly se na cestu směr Dubicko. Bez baterky se lesem jede velmi fajn. Najely jsme na silnici. Samozřejmě jezdily auta a my jsme ani jedna neměly světlo. Takže jsme byly domluvený, že jak pojede auto, zařve někdo "hovno" a okamžitě se všechny srovnáme co nejvíc ke kraji vozovky. A tak jsme ujížděly tmou a řvaly hovno po silnici, cestě i ztichlé vesnici. Prostě si představte, že je všude tma a ticho a do toho my řveme hovno. Dojely jsme ale v pořádku a šly jsme se o5 najíst. Zde ještě pár fotek ↓

Ve stanu jsme hloubaly nad nesmrtelností chrousta. Kecaly jsme, smály se. Pak přišla shini sms. Všechny jsme veděly, co se děje, ale pak se stalo něco nevídaného. Po přečtení sms se shini začala tulit! Schovala hlavu a ležela a koukala. A proto Lenča udělala totéž. Ležela jsem uprostřed a na mě se mačkaly holky. A proto jsme si založily rodinu, prej jak cigáni - Deža I., Gadža, Eržika. Nevěděly jsme co se stalo a tak sem začala hrát stínový divadlo, shini se smála a já byla spokojená. Nakonec jsme tak ležely ještě louho než jsme vylezly ze stanu a šly se projít. Jenže Lence se už k Hoseně nechtělo, mě se nechtělo na pole a shini to bylo jedno. Tak jsme šly jen kousek po Dubicku, vrátily jsme se ke stanu a o tam koukaly na hvězdy. Nakonec jsme zalezly a šly spát.

Třetí den nás probudil liják. Lilo jak z konve a tak se nám ani nechtělo vylejzat. nakonec jsme se dohrabaly zase nahoru a kreslily jsme si. Po vydatném obědě jsme se přesunuly do stanu a tam to začalo. Jelikož jsem se chtěla převlíct, začala bitka kdo z koho. Mezi mnou a shini. A taky fotila nevhodné fotky. Proto část tady, ale nemyslete si, my jsme úplně normální :) ↓

A protože se hnala bouřka, přemístily jsme se nahoru. Zaply jsme si horor královna prokletých, jenže jsem musela v půlce odjet, jelikož mě čekal víkendovej pobyt u ségry ve Šternberku, přišla jsem tak o jeden den stanování.

Bylo to děsně fajn, pro mě to byly jedny z nejlepších dní prázdnin. Článek i s fotkama jsem dělala asi 3 hodiny. Máme fotek víc, ale není třeba sem dávat vše. Takže díky holky, za skvělý tři dny!!!

Jestli jsme vás pohoršily, omlouváme se, ale my jsme si to užily :)

Stanování 4EVER !!! :)