Tarzanice | Momentální rozpoložení...

Nazdárek :). Tak sem se Vám vrátila. Musím říct že bylo bezvadně.
Kdyby něco, tohodle článku si nevšímejte, mám podezřelou náladu a to ani nevím jakou :D

Narodila sem se ve Šternberku, mám tam půlku rodiny. Když jsem tam přijela, uviděla jsem známé komíny a srdce mi zaplesalo. Dychtivě jsem se rozhlížela po známém, ale přesto vzdáleném městě. Strávila jsem tam den a půl, ale přijde mi, jako bych tam patřila odjakživa. Ale nepatřím! Když jsem se z okna auta dívala na všechny Štemberáky, bylo mi vlastně smutno. Mám to tam děsně ráda a nevím proč. Narodila sem se tam, ale to je tak celý kromě nějakých těch prázdnin a pár pobytů. Je vážně zvláštní projíždět vaším rodným městem a zárověň cítit, že tam nepatříte. Když jsem odjížděla, bylo mi smutno. Ten klid a pohoda, ta radost tam... skončilo to. Prostě mávnutím a poslední značkou - přeškrtnutým názvem města. Není to tím, že by se mi tam něco líbilo. Je to tou atmosférou. Miluju, vážně... nechápu se jak mě to najednou napadlo.
------------------------
Myslím a přemýšlím. Stejně vím, že na nic nepřijdu a nic se dít nebude. Bože jsem tak divná a takovej zvláštní stav...
------------------------
Taky se mi poslední dobou zdá, že prostě v sobě nemám žádnej smysl života. Dřív jsem se radovala z maličkostí, byla jsem jinej člověk. Cítím, že je se mnou něco jinak. A nemůžu přijít na to co... Někdo mi chybí a já s tím nemůžu nic dělat.
------------------------
Jestli brzo neskončí škola... zmagořím! Jsem pořád unavená, ale učitelé to neznají. Navalí nám toho jak kdyby se nechumelilo a nazdar. Každej si myslím, že prvě ten jejich předmět je pro nás nejdůležitější. Jenže jim vůbec nedochází jak to máme těžký, ale logiku učitelů fakt radši rozebírat nebudu.
------------------------
A k čemu že jsem dospěla?
Chybí mi náplň života, chybí mi moje staré já. Chybí mi láska a chybí mi... podpora kamarádů....