Třeba na jednu akci jsem nemohla večer usnout a pak jsem se pravidelně budila po hodině, taky mě bolelo břicho, ale to byl strach. Ale dnes... Od půl sedmé jsem se převalovala v posteli a dívala na hodiny, jestli už můžu vstát. Uběhly 2 minuty. Minuta. Tak děsně pomalu se to snad ještě nevleklo. O jakou akci jde teď ví jen cukr a ta si to přečte kdovíkdy :D. Jen bych chtěla říct, že vím, co cítím :D.
Tudíž tahle věta neznamená, že se probudíte pět minut před tím než máte vstávat a řeknete si, že se těšíte tak moc. Je to něco, kdy se prostě minuty vlečou a každá sekunda je jako hodina.
Už to ale opadlo :D. Je to dobrý. Akorát si zase říkám, co za kravinu jsem to vymyslela :D.
btw.: zatím budu psát sem, dokud něco nevymyslím...