Tarzanice | Scream for you...

Tenhle článek bych chtěla započít úryvkem z jedné knížky co teď čtu. Proč? Protože jsem se u něj opravdu od srdce zasmála...

"Sprosťačinky, na to by vás užil," broukne babička. "Ale aby někdo dohlídl na tohle dítě a vedl ho k bohabojnýmu životu, to ne! Klidně jí dovolí jezdit domů až večer a tahat se s takovým nějakým vobšoustou..."
My tři dospělí zařveme smíchy, kdežto babička je uražena a Stanka se dožaduje vysvětlení, co znamená slovo vobšoust.
"Justovi jsou milá a spořádaná rodina," utěšuje mamka babičku. "Radim je fajn kluk, zakazovat jí ho nebudu."
"Tak řekne mi někdo konečně, co je to ten vobšoust?" domáhá se Stanka. "Ale chci slyšet pravdu, ne jako tenkrát, když jsem se babičky ptala, co znamená teplouš, a ona mi řekla, že je to chlap, kterej vraždí v teple!"

(Lenka Lanczová, Tajná láska)

To by jsme měli. Přemýšlím, co napsát, nejradši nic, jenže... Mám děsnou chuť psát a psát. S novinkama vás seznamovat nebudu, beztak to nikoho nezajímá. S mýma citovýma výlevama vás obtěžovat nebudu. O mé dobré náladě vám psát taky nebudu, jelikož žádnou nemám. Už nějakou dobu jsem neutrál. Taky si všímám určité věci, skoro nic nevím. Vlastně skoro ani jak se mám.
Poslouchám Tomorrow a myslím na ramena. To teplo, co z nich sálalo, to možné bezpečí. Budoucí jistota, některé šťastlivkyně.
Od tématu... Jak se pořád máte vy? ... Hm, blbá otázka. Jakože já nevím, nejde mi psát články, takový ty sršící srandou.
Přišla jsem na to, že mám snad dvě osoby. Ta jedna mi nadává: "Proč to čteš, ty blbče? Vidíš to v každé větě, slově, písmeně." Druhá si myslí něco jinýho: "V klidu, je to úplně jiný."
Sakra, nechci tohle psát.

Tomorrow it might change.

Miluju... Slova už znám zpaměti. Možná nemá rád rajskou, ale má rád ji. Kurňa. To taky nechci.
Já.. Chtěla bych tě poprosit, aby jsi to nečetl. On ví, koho myslím.

No one knows what it's like, to be the bad man, to be the sad man, behind blue eyes... (- Girl with blue eyes...)

Za tmavě zelenýma očima se skrývá citlivá duše. Ale nechce to dát znát. Zastírací manévr je být imunní.
Za světle zelenýma očima se skrývá.. Co já vím. Možná nenávist, možná výčitky, možná nic.
Za tmavě hnědýma očima se skrývá vzpomínka na to, kterak sem byla blbá. Malá. A tak.
Za světle hnědýma očima se skrývá nic.
A za modrýma očima se skrývá nejistota a strach.

Tak, slíbila sem vás, že vás nebudu obtěžovat mým citovým rozpoložením a stejně sem to udělala. Tak už mi příště nevěřte.