To, že jsou šťastní i ostatní, Vám dojde až když Vy jste nešťastní!

Zdarteee

Takovej krátkej článek, jelikož se mi nechce psát. Prázdniny fajne, pořád odpočívám, ale na louku to nemá Takže teďkom bych měla být doma (konečně!!) sama. Mělo by se toho využít, tak si říkám, však já něco vymyslím . Jo a ještě novinka: Můj dvoukolovej miláček (kolo) je kaput, znamená nebrzdí a už ho nemám ráda. Tak jsem (konečně!!!) za vysvědčení dostala novýho brouka. Je fajn, ale zbývá otázka, jestli se na něm nezabiju . Takže to budu muset ozkoušet, a proto nabádám shini a Lenču ať se dobrovolně hlásí a jedeme k Moravě nebo k Bagru na mačeťáky (chci je taky vidět, ikdyž Lenča by to už nemusela přežít) Stejně jim napíšu tak jako tak, ale ať to vidí pořádně (ikdyž kdovíkdy si to přečtou :-D). Jo a pojeďte i vy ostatní. Třeba Vojta by mohl přijet z Děčína, Čárka, OuD, Margott, lilly, atakdále :) ... No proč ne, sice bydlíte na druhým konci republiky, ale neva ...

Tak se mějte a já mizím relaxovat (v pravým slova smyslu )...

Zase jednou pesimistickej článek. Nechci vám kazit náladu, tak to asi nečtěte...

Někdo žije přítomností, někdo minulostí, někdo budoucností. Já to mám stejně. Minulost - prostě se to stalo a bylo to. Jsme lidi, takže to cítíte. Proto taky já žiju minulostí. Budoucnost - stane se. Budoucnost je nevyzpytatelná. Proto na ni moc nemyslím. Nevím kam půjdu na střední, nevím co budu dělat za pár dní, nevím co se stane za pár měsíců. Proto ji moc neřeším. Realita - žijeme ní. Jednou nahoře, podruhé dole. Jako na houpačce. Pak si jenom vzpomenete, co bylo super v minulosti a vzpomínky jsou tady.

A proč taková kravina na úvod?

Ano, stále žiju